Porod v Dánsku aneb proč se odstěhovat do Dánska

2014 05 20 porod (11) - kopie

Život v Dánsku

Od jara roku 2014 žijeme s manželem na severu Dánska, kamarádky se mne často ptají: Tak co? Jak se tam žije? Kdokoliv, byť i jen krátce žil v cizí zemi, se mnou asi bude souhlasit, že všude se něco najde a nikde to není jen růžové, i když Dánové dlouhodobě vítězí v žebříčků šťastlivců EU (o tom třeba jindy bude-li vás to zajímat). Když ale takhle sedím u kafe s kamarádkami, obvykle se stočí řeč na děti, a tak často přijde řeč na téma porody a právě přístup v porodnictví v Česku a Dánsku je natolik odlišný a mně osobně příjemný, že s úsměvem a trochou nadsázky říkávám, že za porodem se do Dánska  „vyplatí“ emigrovat a kdybych ještě plánovala rodit tak určitě tady.

image5 image6

Mé porody – Praha a Dánsko

Rodila jsem dvakrát, poprvé se nám  v roce 2012 v Praze u Apolináře narodila holčička a náš syn se narodil 2014 tady v Dánsku. Přestože svůj první porod rozhodně nepovažuji za nijak otřesný zážitek a na běžné pražské poměry se docela povedl  – prožít porod v Dánsku bylo zásadně jiné, a tak jsem se o tom rozhodla napsat. Když mi totiž dřív i po porodu mé dcerky někdo vyprávěl, že porod byl krásný zážitek, přišlo mi to minimálně trochu nadsazené, až do doby než jsem to sama prožila.

Stěhování z ČR do Dánska

Do Dánska jsem se přestěhovala ve 30. týdnu těhotenství na jaře 2014. První překvapení pro Dány a Dánky není těhotenství ničím zvláštní, vůbec tu nejsou běžné jakékoliv úlevy v práci, ba právě naopak emancipace Dánek dospěla až do bodu, kdy jakoby ukazovaly okolí, že se s těhotenstvím nemění nic ( to mi přijde už trochu popírající realitu – ale o dánské emancipaci třeba někdy jindy). Druhé překvapení dánské zdravotnictví je toho názoru, že do těhotenství není třeba nijak zasahovat. Po prvním těhotenství v Česku to byl trochu šok, žádný hon na vyšetření se nekonal, žádné časté pravidelné prohlídky a kontroly. U lékaře tu během těhotenství strávíte minimálně času ( zčásti proto, že vše jsou objednané schůzky) a celou první část těhotenství o vás pečuje váš obvodní lékař, který je v Dánsku zároveň i gynekologem a pediatrem. Až v druhé části se chodí do poradny ale nikoliv k lékaři, ale porodní asistentce, kam bez problémů může i manžel a starší dítě. Za celé těhotenství mne vaginálně vyšetřili až u porodu a CTG nenatáčeli vůbec, když mi v 37. týdnu řekli, že další kontrola bude za 3 týdny nebo dřív porodím, musela jsem se smát – žádné vysedávání v porodnici na nekonečných CTG 2x do týdne a buzení miminek v bříšku, stres pro všechny zúčastněné, jen aby monitor byl v pořádku. Na druhou stranu porodní asistentka nikdy neopomněla se mne zeptat, jak se mám a tak normálně popovídat o tom velrybím pocitu a pitomým spaní.

Porod v Dánsku

Samotný porod byl přesně takový, jak se píše v knihách o bondingu a přirozeném porodu až na to, že proběhl v nemocnici nikoliv doma, vůbec jsem nečekala, že by to takhle vpohodě mohlo probíhat. Smutně úsměvné je, že to co je u nás pro řadu porodníků ultra-alternativní je tady zcela normální. Dánské porodní asistentky respektují matku, dítě a otce ve všech aspektech zcela automaticky a není-li třeba nezasahují. Porod samotný probíhá v nemocnici v porodním pokoji, kde je ale zcela respektováno soukromí, takže do něj vstupuje jen vaše porodní asistentka a to po zaklepání a vyzvání ať vstoupí. Každá další osoba klepe, představí se a vysvětlí, co tu dělá. Pokud je vše v pořádku, porodníka ani pediatra nepotkáte, ale přitom jsou sály i lékaři v případě komplikací jen o patro nad vámi.

Když začne porod probíhat zavoláte v Dánsku do porodnice, porodnice musí mít přehled o všech rodičkách, co jsou ještě doma i o těch, co jsou na cestě, aby měli dost porodních asistentek – každý má totiž svojí, která se pokud to nechcete, od vás nehne. A tak jsme zavolali do porodnice a domluvili schůzku. Protože je veškerá zdravotnická dokumentace elektronická, navíc se do ní zapisuje už v době telefonátu, není třeba nic u příjmu vyplňovat nebo znovu vykládat, v naprostém soukromí a klidně za přítomnosti manžela mne vyšetřili a rozhodli o příjmu.

Porodní pokoj byl obyčejný nemocniční pokoj s potřebným přístrojovým vybavením, nic luxusního – dánské nemocnice jsou na naše poměry spíš trochu omšelé, nicméně je myšleno na detaily – pohodlná židle pro manžela, skříň na kabáty a tašku. Naše porodní asistentka Kirsten nás zpočátku nechala s manželem v co největším soukromí, když se ujistila, že nic nepotřebujeme, ale byla na zvonku a pravidelně nás chodila kontrolovat.

Trochu jsem se bála, jak to zvládnu, sama sebe považuji dost za bolestínka a Dánsko je vyhlášené tím, že moc analgezii u porodu nefandí a já starší dcerku nakonec rodila s epidurálem. Jistě byl to druhý porod a ty bývají snazší, přesto jsem byla překvapena, jak se to dá v pohodě zvládnout, když vás nikdo neruší a nestresuje, nepřerušuje. Dánské porodní asistentky využívají maximálně nefarmakologické možnosti analgezie, v mém případě uspokojivě stačily nahřívací polštářky. A tak jsem porodila syna jen s pomocí pár polštářků a bez nástřihu. Ke konci to šlo tak rychle, že porodní asistentce pomáhal manžel.

Bonding

Po porodu mi malého hned dali na břicho (to vám byl pocit!) a nechali nás spolu úplně těsně i při šití, prostě pořád – tady je prostě normální a nezpochybnitelné, že dítě patří k matce. Když došila (opět bez lékaře) nechala nás Kirsten stále s malým všechny pohromadě, abysme se mohli uvítat, a tak jsme skoro hodinu byli jen spolu. Novorozence vyšetřují, je-li vše jak má být, až po téhle „vítací“ době a protože náš malý byl růžový a křičel nadšeně, bylo nám poskytnut ničím nerušený zážitek tak hluboký, že se nedá vůbec popsat.

Asi po těch cca 50 minutách Kirsten přišla orientačně ho vyšetřila (bez pediatra), v několika minutkách a samozřejmě u nás na pokoji,  s manželem malého utřeli a oblékli. Malý únavou ze svého výkonu ihned usnul u manžela v náručí, my vyfasovali  jídlo (i pro manžela), já si taky ještě schrupla.

Odchod domů 4 hodiny po porodu

Čtyři hodiny po porodu jsme se začali pomalu v klidu balit domů. Do porodnice jsme jeli v poledne, syn se narodil něco po 3 hodině a v půl deváté jsme už byli doma všichni pohromadě i se starší dcerkou. V té době jí bylo 20 měsíců, strávila báječné odpoledne s chůvou v zoo a ani si nevšimla, že jsme pryč dlouho a bráška se jí na první pohled líbil. A klepu na dřevo, stále mají hezký vztah, myslím, že i díky tomu, že narození bráchy nebyl žádný šok a dlouhé odloučení (malá beze mne do té doby ještě nespala – a díky bohu dosud to tak je).

Co je v Dánsku normální?

Takže takový byl ambulantní porod v Dánsku, který je u vícerodiček zcela rutinní a do 5 hodin se obvykle odchází z porodního pokoje domů. Prvorodičky zůstávají ( nebo jsou-li jakékoliv potíže nebo to prostě chcete), samozřejmostí je, že může zůstat i manžel, za určitých okolností dokonce i starší dítě. Stejně tak je tu možné i rodit doma, pokud si to přejete a přitom o vás nemocnice celou dobu ví a je připravena vám pomoci.

Po celou poporodní dobu můžete do porodnice kdykoliv zavolat a poradit se, event. jste pozváni opět k vyšetření. I v případě, že nic nepotřebujete, zkontroluje vás porodní asistentka telefonicky do 48 hodin, jak dítě pije, zda není příliš spavé atd., žloutenku tu nikdo neřeší, dokud vaše miminko pije a není spavé. Do 5 dnů přijde domů dětská sestra, která vás má na starosti až do 9 měsíců, k pediatrovi jdete až v 6. a 12 měsících, ostatní má na starosti sestřička, není- li problém.

Takže i takhle jednoduše to jde, je-li systém integrovaný (všechna dokumentace je online), vstřícný k přáním a potřebám rodičů a přitom zajistí bezpečí pro matku a dítě. Jednou z motivací k sepsání tohoto článku bylo i to, podpořit vás všechny v Čechách a na Slovensku ve snaze prožít přirozený a přitom bezpečný porod.

České porodnictví

Až vám zase lékařské autority budou tvrdit, že to, co požadujeme, je nemožné z personálních, technických a jiných důvodů, že méně vyšetření je hazard se životem dítěte, můžeme ukázat prstem, že to jde a zcela jistě by to zdravotnictví ušetřilo pěkných pár korunek. Pro potřeby tohoto článku jsem si dohledala novorozeneckou mortalitu, která se liší v ČR a Dánsku o 1,5‰ *( zaokrouhleno, údaje Eurostatu za rok 2012). Chtěla jsem to tu pro úplnost zmínit, ano Česká republika má dlouhodobě jedny z nejlepších výsledků v Evropě i na světě, ale za jakou cenu? Za cenu řady traumatizujících zážitků rodiček, nucené separace novorozenců a narušených rodinných vazeb v budoucnosti. Stojí to za to? Dají se vůbec poruchy bondingu změřit?

Na druhou stranu nechci české zdravotnictví jen kritizovat, přístrojově a odborně ho považuji za nadprůměrné. Ale nemohu si pomoci, srovnám-li s dánským přístupem, kde někdy po profesní stránce člověku vstávají vlasy úlekem na hlavě, o dostupnosti lékařů specialistů a speciálních vyšetření ani nemluvě, ale když vstoupíte do ordinace, nikdy se vás nezapomenou zeptat, jak se máte, co vás trápí, chovají se k vám a vyšetřují s respektem a neupírají vám právo o sobě rozhodovat a to za všech okolností, protože chtít to jinak, nebo odmítnout léčbu atd. je vaše nezpochybnitelné právo.

Závěrem

A na závěr mne ještě napadá, nezpůsobili jsme si to tak trochu sami,  tím neustávající tlakem na zdravotníky: „Jste tu, doktoři, od toho, abyste mne vyléčili a já s tím nemám nic. Zodpovědní jste vy.“ Tak dlouho jsme přehazovali vlastní zodpovědnost na jiné a teď se divíme, že ji mají a zneužívají proti nám. Tak moc tlačíme na to, aby vše bylo v pořádku, že většina ošetřujících lékařů raději vyšetřuje horem dolem, aby nešel jejich postup nijak zpochybnit, protože v konečném důsledku to bude na nich? Neměli bychom  zkusit sejmout z lékařů ten tlak, aby byli „bohy“, kteří to zařídí za každou cenu. Bylo by fajn, moct říct doktorovi, já to beru, může se stát ledacos, to je život, ale já už další “ preventivní“ vyšetření nechci a nevypadat u toho jako blázen nebo nezodpovědný rodič?

 

*1,5‰ znamená, že na každých 2000 porodů zemře o 3 novorozence v Dánsku více než v Česku

 

image3 image2

Chcete mít přehled o všech článcích na tomto webu? Přidejte se do naší skupinky kontaktních rodičů: chevali-baby na FB.

Anežka Bíziková

V současné době jsem hlavně maminkou tříleté Bereniky a už skoro dvouletého Kristiana. Za velmi cenou zkušenost považuji možnost žít s dětmi v zahraničí. Strávili jsme 5 měsíců v Madridu a nyní žijeme už dva roky v Dánsku. Pohled na různé styly výchovy a zdravotní a výživová doporučení v různých zemích značně zrelativizoval můj pohled na věc a otevřel mne hledání vlastní cesty v rodičovství. Před rodičovskou dovolenou jsem pracovala jako lékařka na interním oddělení, nakonec jsem se ale dostala k tradiční čínské medicíně a měla soukromou ordinaci v Praze pro děti i dospělé. Nejvíc si teď odpočinu u knihy a realizuji se u psaní.

Komentáře

  • Markéta Pavlíková 19.03.2016 13:18

    Dobrý den,

    děkuji za sdílení vašich zkušeností, každá taková informace je v ČR potřeba. Ráda bych vás požádala, zda byste mohla tento článek věnovat i Příběhům pro Ivanu (pribehyproivanu.eu), které se snaží povědomí o péči porodních asistentek pro všechny ženy – ideálně podle Dánského modelu – šířit.

    Děkuji a přeji mnoho radosti s dětmi a v celém životě.
    Markéta Pavlíková

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.